V další fázi kurzu už děti pracovaly samostatně – samy si vážily potřebné ingredience, oddělovaly žloutek od bílku a šlehaly sníh. Skupina kluků si vzala na starost hlídání těsta v troubě, aby se nepřipálilo. Holky mezitím chystaly dva druhy krému. Paní cukrářka byla připravena kdykoli dětem pomoci radou nebo doporučením.
Nejprve děti pekly „ na zkoušku“ těsto na plechu , což dráždilo mlsné jazýčky a po vytažení plechu z trouby se stal „zázrak“. Voňavého piškotu z „ neznámého“ důvodu začalo ubývat až zbylo jen torzo. Nikdo z přítomných dětí netušil, jak se to mohlo stát. Jenom voňavé drobečky okolo rtů dětí napovídaly, jak asi k nevysvětlitelnému zmizení piškotu došlo. Zkušební etapa pečení dopadla na jedničku, a tak se malí kuchtíci pustili do pečení opravdového dortu. Ale tady došlo k tomu , co se stává, když si člověk myslí, že už všechno umí a nemůže nic pokazit. Kluci při ručním oddělování bílků a žloutků pracovali s takovou vervou, že několik vajíček rozmáčkli a žloutek jim natekl do bílků, takže sníh nešel dobře ušlehat a paní asistentka musela jít koupit nová vajíčka. O další infarktovou situaci se postaraly holky, kterým se zdál máslový krém zbytečně hustý a proto ho „zředily“ vodou z vodovodu. Chvílemi to vypadalo jako když se natáčí pohádka „Jak pejsek s kočičkou dělali dort. „
Závěrečné zdobení dortu bylo lákadlem pro všechny, takže v konečné fázi dort vážil jako pytel brambor. Ale vypadal báječně a stejně tak i chutnal. Děti udělaly ochutnávací zkoušku druhý den ve škole a vzorek jejich cukrářského díla si odnesly domů na ochutnání rodičům.
Takže konec dobrý – všechno dobré, dětem se podařil krásný čtyřpatrový dort vlastní výroby, a to byl cíl celé akce: „ Něco se nauč a pracuj sám! Pochopitelně, že paní cukrářka mohla sama udělat luxusní výstavní dort, který peče na svatby, ale mělo by to smysl ?“
Když budeme všechno dělat za děti, potom děti nebudou nic umět.
Formát pro tisk
